Onemocnění přenášená klíšťaty se týkají stále širšího okruhu poskytovatelů zdravotní péče v Evropě. Výskyt klíšťat schopných přenášet původce lymeské borreliózy a klíšťové encefalitidy je doložen v čím dál tím severnějších oblastech i ve vyšších nadmořských výškách.
U klíšťové encefalitidy přitom zůstává geografické rozložení výrazně ohniskové. Údaje z evropského epidemiologického dohledu ukazují, že oblasti s vyšším počtem hlášených případů se v současnosti soustřeďují především ve střední, východní a severní Evropě.

European Centre for Disease Prevention and Control. Míra hlášených lokálně získaných případů klíšťové encefalitidy za rok 2023 [Internet]. Stockholm: ECDC; 10. 4. 2025 [cit. 2. 9. 2026].
Dostupné z: https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/notification-rates-locally-acquired-tick-borne-encephalitis-cases-reported-2023
Pro laboratoře může širší geografická relevance onemocnění přenášených klíšťaty znamenat pestřejší spektrum klinických otázek, typů vzorků i požadavků na vyšetření. Pro distributory je proto důležité rozpoznat, jaký diagnostický postup daná laboratoř používá, jaké potřeby v něm řeší a které metody jej mohou vhodně doplnit.
V řadě klinických situací nestačí jediný test. Je třeba rozlišit, kdy je vhodné prvotní vyšetření protilátek, kdy reaktivní nebo hraniční výsledek vyžaduje konfirmaci, kdy je nutné vyšetřit párové vzorky séra a mozkomíšního moku a kdy mohou být přínosné podrobnější informace o reaktivitě vůči jednotlivým antigenům.
Jedno klíště, několik diagnostických otázek
Samotný průkaz protilátkové odpovědi často není konečným výsledkem diagnostického procesu – další postup závisí na charakteru nálezu a klinickém kontextu. Odpovídá protilátková odpověď lymeské borrelióze nebo TBE? Vyžaduje reaktivní či hraniční výsledek vyšetření protilátek proti borreliím konfirmaci? Mohou být neurologické příznaky projevem neuroborreliózy? Jak při interpretaci výsledků zohlednit předchozí očkování proti TBE? Nebo je třeba zvažovat anaplazmózu?
Výzvou není pouze protilátky detekovat, ale získat výsledek s odpovídající výpovědní hodnotou v kontextu předpokládaného onemocnění, klinických projevů a anamnézy pacienta.

Jednotlivé klinické otázky kladou na laboratorní diagnostiku odlišné požadavky. Kombinace flexibilního nebo automatizovaného vyšetření, antigenově specifické konfirmace a podrobnějšího vyšetření umožňuje zvolit metodu a rozsah informací odpovídající konkrétní diagnostické situaci.
Lymeská borrelióza: rozhoduje načasování i kontext
Výpovědní hodnota sérologického vyšetření se v průběhu lymeské borreliózy mění. Typické erythema migrans se diagnostikuje především klinicky a testy na protilátky mohou být v časném stadiu infekce stále negativní. U diseminovaných nebo pozdních forem onemocnění se sérologie stává důležitou součástí diagnostického procesu, výsledky je však nadále nutné interpretovat společně s klinickým nálezem a s ohledem na délku trvání onemocnění.
Pokud je výsledek prvotního imunoanalytického vyšetření na protilátky proti borreliím reaktivní nebo hraniční, obvykle následuje specifičtější konfirmační test. Tento dvoustupňový přístup pomáhá objasnit nálezy, které mohou být důsledkem zkřížené reaktivity, a poskytuje podrobnější podklad pro interpretaci.
Pro laboratorní diagnostiku lymeské borreliózy nabízí BioVendor metody CLIA a ELISA pro vyhledávací vyšetření protilátek. Portfolio doplňují BLOT-LINE a Microblot-Array pro antigenově specifickou konfirmaci a podrobnější posouzení protilátkové odpovědi.
Při podezření na neuroborreliózu nestačí rutinní vyšetření protilátek proti borreliím v séru. Vzorky séra a mozkomíšního moku by měly být odebrány současně, aby bylo možné vypočítat index protilátek specifických proti borreliím a zároveň vyhodnotit zánětlivé parametry v mozkomíšním moku. Tento postup pomáhá posoudit, zda dochází k produkci protilátek specifických proti borreliím v centrálním nervovém systému.
Pro stanovení protilátkového indexu lze využít vybrané testy CLIA a ELISA určené pro párové vzorky séra a mozkomíšního moku.
TBEV: když musí sérologie zohlednit víc než samotný průkaz protilátek
Klíšťová encefalitida je virová infekce centrálního nervového systému a v endemických oblastech Evropy má nadále značný význam. Po rozvoji neurologických příznaků je diagnostika založena především na sérologii: specifické protilátky IgM a IgG se obvykle detekují v séru a v indikovaných případech také v mozkomíšním moku. Molekulární biologie má v této fázi diagnostiky omezený význam, protože virémie zpravidla předchází neurologické fázi onemocnění.
Interpretace však může být obtížná. Protilátky IgM specifické pro TBEV mohou přetrvávat, zatímco IgG mohou odrážet dříve prodělanou infekci nebo očkování. Výsledek jejich stanovení může navíc ovlivnit zkřížená reaktivita protilátek proti jiným flavivirům. Samotný pozitivní výsledek IgG proto může mít v očkované populaci jen omezenou vypovídací hodnotu.
Spolehlivá interpretace vyžaduje společné posouzení výsledků IgM a IgG v kontextu očkovací anamnézy pacienta, načasování odběru vzorku a klinických projevů.
Pro sérologickou diagnostiku TBE nabízí BioVendor metody CLIA a ELISA ke stanovení protilátek IgM a IgG, včetně aplikací relevantních pro vyšetření očkované populace a případně také pro stanovení avidity IgG.
Anaplasma: cílená otázka v rámci diagnostického postupu
Lidská granulocytární anaplazmóza se často projevuje jako akutní nespecifické horečnaté onemocnění, které lze klinicky jen obtížně odlišit od jiných infekcí. Vyšetření na Anaplasma phagocytophilum se proto obvykle zvažuje tehdy, pokud příznaky pacienta a anamnéza přisátí klíštěte vzbuzují konkrétní podezření na anaplazmózu nebo pokud se prověřuje možná koinfekce s jiným patogenem přenášeným klíšťaty. Nemusí být součástí každého vstupního vyšetření zaměřeného na onemocnění přenášená klíšťaty.
Pro sérologické vyšetření vybraných případů nabízí BioVendor BLOT-LINE Anaplasma IgG a IgM, kombinované testy BLOT-LINE Borrelia/HGA IgG a IgM a Microblot-Array Borrelia s antigeny A. phagocytophilum. Tyto metody poskytují podle konkrétní diagnostické otázky cílené nebo kombinované informace o reaktivitě vůči jednotlivým antigenům.
Protože samotné sérologické vyšetření neumožňuje stanovit diagnózu akutní anaplazmózy, je výsledky vždy nutné interpretovat s ohledem na fázi onemocnění a příslušný diagnostický algoritmus.
Přizpůsobte diagnostický postup potřebám laboratoře
Volba nejvhodnějšího řešení nezávisí pouze na typu onemocnění. Podobu laboratorního postupu ovlivňují také počet zpracovávaných vzorků, dostupné přístrojové vybavení, odborné zázemí laboratoře a podíl komplexních případů.
.png)
CLIA: automatizované prvotní vyšetření protilátek
Laboratořím zpracovávajícím vyšší počty vzorků umožňuje CLIA provádět rutinní vyšetření automatizovaně, bez nutnosti průběžné obsluhy, se standardizovaným zpracováním a kratší dobou manuální práce. Zvláště přínosná může být pro laboratoře, které přecházejí od manuální nebo poloautomatizované metody ELISA k integrovanějšímu, automatizovanému pracovnímu postupu.
V rámci portfolia BioVendor podporuje CLIA rutinní vyšetření protilátek proti borreliím a TBEV a může sloužit jako automatizovaný první krok širšího diagnostického postupu. Reaktivní nebo hraniční výsledky vyšetření protilátek proti borreliím lze následně prověřit vhodnou konfirmační metodou. Vybrané testy CLIA lze při podezření na neuroborreliózu využít také k výpočtu protilátkového indexu z párových vzorků séra a mozkomíšního moku.